Ramsko jezero

Bližší zkoumání jezera je však obtížné, s dětma ještě náročnější. My jsme se vydali na největší z ostrůvků, Šćit, na kterém původem chorvatský obyvatelé postavili františkánský klášter. Cesta na ostrov je úzká, okolí zarostlé. Samotný klášter, kde by mělo být i muzeum ale bylo zavřeno. Tak jsme mysleli, že se aspoň vykoupeme. Vstup do vody byl ale jenom z plovoucího mola do velké hloubky, pro malé děti teda naprosto nevhodné.  

Na vedlejším výběžku jsme na mapě objevili kemp, tak že možná to tam bude lepší. Mno..vstup do vody byl alespoň malinko pozvolnější, ale s ostrými kameny a "pískem", který se ve vodě proměnil na pěkně lepivé bahno. Vykoupal se teda jenom manžel, s krásným výhledem, to se okolí opravdu nemůže upřít.

Samotný kemp je kousíček trávy mezi silnicí a jezerem. Teď, po návštěvě Albánie bych řekla wooow, nádherný kemp, krásné zázemí. Tehdy, Balkánem nepolíbená jsem byla malinko v šoku. Navíc je to spíše jenom pro auta a karavany, nikoho se stanem jsme tam neviděli, tak jsme jeli dál. Vesničky kolem jezera jsou malinkaté, silničky úzké, obchod skoro žádný. Teda, opět po zkušenosti z Albánie bych řekla, fajn, stojíme, nakupujeme. Tehdy mi to tam přišlo všechno prázdné, zničené, opuštěné, nikde nikdo. 

Další věc, kterou jsme bohužel vyzkoušeli na vlastní kůži je přejezd od Ramského jezera k jezeru Blidinje. I když tam podle google maps spojnice je a dokonce to google navrhuje jako cestu, tak bohužel, rozumně se dá dostat jenom po vesničku Orašac. Dál je to pěkně ostrý makadam, kde bychom nechali všechny gumy. I místní ve vesnici na nás koukali, co tam chceme :D. Samozřejmě, se k jezeru dá dostat silnicí ze západu i z východu, napřímo ze severu osobním autem ne.